ÚSES - územní systém ekologické stability (NP a CHKO Šumava)

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) definuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v § 3 písm. a) jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
Cílem územních systémů ekologické stability je zejména:
-vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území,ovlivňujících příznivě okolní,
-ekologicky méně stabilní krajinu,zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny,
-zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (biodiverzity).

Vytváření územního systému ekologické stability je podle § 4 odst. (1) zákona č. 114/1992 Sb. veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Podle biogeografického významu rozlišujeme:
-místní (lokální),
-regionální a
- nadregionální úroveň územního systému ekologické stability.

Plán ÚSES je nedílnou součástí každého územního plánu, je to územně analytický podklad.